Turecko 2013
Letošní dovolená v Turecku je vlastně nouzovka za zrušenou Malajsii. Využíváme tedy příležitosti, abychom navštívili dceru v místě, kde dělá delegátku a průvodkyni pro CK.
9. 8. 2013 Pá
Ve 4.00h jsme na letišti v Mošnově. Přijíždíme jako jedni z posledních, po našem odbavení odchází i obsluha přepážky. Prohlídka je důkladná, hlavně taška s elektronikou. Záhy se dozvídáme, že poletíme asi o 15 min. dříve, což nás příjemně potěšilo. Cesta je OK, bez turbulencí. K snídani byla omeleta se zeleninou a oplatek. Přistání v Antalyi je hladké. Hrůza byla u vstupního odbavení, kde se zřejmě sešlo několik letadel a hala byla narvaná lidmi, hlavně rusky mluvícími. Po více jak hodinovém popocházení a čekání na razítko do pasu se dostáváme ke kufru, který tam již nějakou dobu krouží. Venku už čeká delegátka, která nás směruje k autobusu, a po krátké chvíli odjíždíme (je něco po 10.h) na ubytování do Alanye. Cesta trvá si 2,5h. V hotelu nás čeká jobovka, protože pokoj je ještě do zítřka obsazen. Dostáváme náhradní ubytování v hotelu za rohem (Alanya Brach), ale na večeři a snídani jdeme do našeho hotelu Wien. V poledne máme schůzku s Ivou, na kterou ale čekáme dobré 3/4h. Poté vřelé uvítání a dále jen řeči a řeči o její práci zde v Turecku. Jdeme přes bazar na malý nákup (voda, ovoce, víno) a pak je setkání s Mehmedem (její turecký spolupracovník) a oběd. Sedíme a kecáme až do 16h. Pak přijíždí Ivina kamarádka Verča a nabízí nám za výhodnou cenu zájezdy (bereme Pamukkale, Aspendos a Side). Také předáváme proviant, který jsme přivezli Ivě a jejím kolegům na přilepšenou. Po 18.h se vracíme na pokoj, a hurá na večeři – jsme docela hladoví. Večeře je bohatá - špagety, ryba v těstíčku a asi 8 druhů zeleninových salátů, ovoce (melouny, hrozny), pak plno sladkých dobrot – pudingy, halvy a plněné rohlíčky. Od večeře odcházíme pořádně nacpaní na večerní procházku, pak trochu vína z jedné skleničky a usínáme u seriálu „Susedia“. Vyčerpávající den.
10. 8. 2013 So
Ráno v 9h snídaně, opět bohatá a výborná: vajíčka, 4 druhy pečiva, 3 druhy salámů, sýrů, mysli, 6 druhů marmelád, zelenina ovoce, káva, čaj, mléko, šťávy. Po snídani jdeme na chvíli k moři – pláž je přes cestu, protože v 11.15h je schůzka s delegátkou. Moře je i po ránu relativně kalné, ale teplé. Trochu se opalujeme, a pak jdeme na schůzku. Informace pro nás celkem bezcenné, tak Liba odchází sbalit věci, protože nám bylo řečeno, že pokoje už budou připraveny. Posléze také odcházím ze schůzky a potkávám Libu s již sbalenými kufry na recepci. Přecházíme do Wien hotelu, kde opět jobovka – pokoj bude uvolněn teprve ve 12h. a bude následovat úklid. Jsme dost naštvaní a vezeme si kufr alespoň uschovat na pokoj. Tam se nám pokojská omlouvá, že ještě není uklizeno. Bereme si věci na pláž a na recepci dostáváme jako omluvu a odškodné volňáska na lehátko a slunečník. Odpoledne trávíme celé u moře, kromě 1h, kdy jsme se šli konečně ubytovat. Pokoj je oproti minulému doslova exkluzivní, je mnohem lépe a moderněji zařízen, a hlavně zde máme úžasný výhled na moře a celou Alanyiskou riviéru. Asi v 18h se vracíme do hotelu, trochu hygieny a jdeme na večeři. Od Ivy dostáváme SMS, že odjezd na zítřejší výlet do Pamukkale je ve 3.35h. Po večeři jdeme opět něco nakoupit, hlavně sponku do vlasů, kterou jsem utopil v moři. Na zpáteční cestě se v hotelu domlouváme na výdeji balíčků na cestu, místo snídaně. Liba po 21.h usíná, já píšu a hlavně čekám, až se dobijí všechny baterky.
11. 8. 2013 Ne
Vstáváme před 3.h, v hotelu si vyzvedáváme snídaňové balíčky a ve 3.40h odjíždíme do Pamukkale. Objíždíme několik hotelů a dobíráme lidi do plného minibusu (dolmuš). Provoz je neuvěřitelný. Tak se celkem vlečeme. U Antalye máme snídani formou bufetu (klasický výběr z několika salámů, sýrů, pečiva a zeleniny). Za Antalyí začínají problémy s busem, (vypadává hadička u turba), který vůbec netáhne do kopce, hlavně na vyšší převody. Konečně dojíždíme na benzinovou pumpu, kam přijíždí po nějaké době i servis a bus opravují. Další cesta je již v pohodě. Kolem poledne přijíždíme do Berke, kde je výrobna a galerie koberců. Zde se nám dostává kompletní informace a ukázka zpracování materiálů (bavlna a hedvábí), barvení a nakonec i výroby koberců. Několik tkadlen zde koberce vyrábí a je to úžasná podívaná – výdrž, preciznost a zručnost. Poté nás vedou do patra,kde je galerie a předváděcí místnost. Kvanta klasických koberců, kobercových obrazů (od levných až po super drahé) až oči přecházejí. Samozřejmě nás pořádně masírují k nákupu a neodbytní náhončí jsou všude. Po prohlídce následuje rychlý oběd a pak už cesta do Pamukkale. Asi po 14.h přijíždíme konečně do Pamukkale, tedy vlastně do Hierapolis (dojíždíme opět s problémy busu), kde začíná komentovaná prohlídka památek naší dcerou. Držíme se opodál, abychom ji neznervózňovali. Sluníčko celkem pálí a prohlídka je dost rychlá, takže sotva stíhám fotit a filmovat, natož sledovat výklad. Naše prohlídka končí na parkovišti před lázněmi a vstupem do areálu vápencových jezírek. Zde je rozchod na 2 hodiny. Rychle vylézáme na protější svah prohlédnout si Akropoli s překrásným a velkým amfiteátrem, a pak už konečně jdeme na jezírka. Obloha je zatažená a začíná krápat, což je v tom vedru příjemná změna. Scházíme k jezírkům s botami v batohu (vstup je jen bosky) a pomalu sestupujeme dolů. Je zde skutečně přetlak lidí, kteří se jak prochází, tak i koupou v jezírkách. Těžko se fotí či filmuje, aniž by mi někdo nevlezl do záběru. Místy to hezky klouže, takže musíme být hodně opatrní. Brouzdání a procházka jsou velmi příjemné. Hlídáme si čas, nespěcháme a sestupujeme asi do 2/3 promenády, kde lidí podstatně ubývá. Zpáteční cesta je sice dost do kopce, ale i tak jsme na místě srazu poměrně brzy, tak ještě okukujeme okolí a fotíme. Pak společně odcházíme k východu z celého areálu, kde nás již čeká opravený bus. Skoro celou cestu až do Antalye prší a všichni se, příjemně utahaní, těší do hotelu. Zastavujeme ještě na večeři, opět formou bufetu, tentokrát fakt velmi dobrou a s bohatým výběrem. Pak už jen noční jízda, druhý řidič jede jako s hnojem, tak jsou lidé dost zlí. K hotelu dorážíme před půl jednou v noci, pěkně utahaní, ale spokojení. Rychlá sprcha a hajdy na kutě.
12. 8. 2013 Po
Kupodivu jsme celkem brzy vzhůru, tak vyrážíme na snídani. Jdeme chvíli na pláž, protože na 12h jsme domluveni s Ivou na bazaru, kde má nákup s klienty. Asi hodinu kecáme a procházíme se i s Mehmedem a končíme na čaji. Na zpáteční cestě se stavujeme na nákup (obligátní voda a víno) a vracíme se na hotel. Ze včerejška nám zbylo nějaké jídlo a tak dokupujeme pittu a rajčata a děláme si pozdní oběd. Odpoledne nám na balkón svítí sluníčko, tak Liba chytá bronz tam. Pozdě odpoledne jdeme ještě na chvíli na pláž, kde jsme do 18.30h. Na hotelu sprcha, trocha kultury těla a jdeme na večeři. Po večeři jdeme na pokoj, koukáme na seriály a popíjíme vínko. Psychicky se připravujeme na zítřejší výlet.
13. 8. 2013 Út
Dnes máme další výlet – plavbu po řece Manavgat a do Side. Odjezd je až po 8.h, tak v pohodě stíháme snídani. Nabíráme další klienty a do Manavgatu přijíždíme kolem 10.h. Celkem rychle se naloďujeme a vyplouváme po řece směrem k moři. Na cestě je poměrně čilý cizinecký ruch. Ještě než vyplujeme se na nás směje z vedlejší lodi známá tvář – Mehmed se Sevil. Asi 40 min. plavby až na moře, kde se otáčíme a kotvíme opět na řece. Zde máme 1.5h volno na koupání, a to jak v moři tak v řece, dle vlastní volby. K cestě na pláž nás dohání Mehmed a kupuje nám místní specialitu placku s bramborovou náplní. Obyčejné, ale chutné. Pak si jdeme trochu zaplavat. Moře je hned zkraje poměrně hluboké, tak se držíme raději blíž u břehu. Následuje oběd na lodi kolem 12.30h - já si dávám pstruha, Liba kuřecí plátek. Pití je dle libosti. Chvíli po vyplutí zpět dochází k vyvrcholení plavby – trochu vyžilá a postarší břišní tanečnice začíná svou produkci. Všichni fotí a filmují a netuší, co je čeká. My, poučeni dcerou, se držíme zpět. Mezitím si tanečnice vybírá své aktivní oběti – horlivě filmující a fotící chlapíky, kolem kterých se točí a natřásá, čekajíc bakšišné. Turisté jsou dost vyvedeni z míry a samozřejmě se k placení nemají, což slečnu očividně dost nazlobilo, ale protože víc nenadělá, tak rychle mizí v podpalubí. Krátce na to přistáváme a vystupujeme z lodi. Na dolní palubě žádné tanečky nebyly. Po seskupení nasedáme do busu a jedeme do nějaké vesničky, kde je asi hodinu rozchod na nákupy v obrovském hangáru s oblečením a cetkami, jako u našich trhovců. Hodně lidem to očividně vadí, ale kšeft je kšeft. Na zpáteční cestě se zastavujeme u vodopádů nebo spíš u splavu řeky Manavgat. Krásná, průzračná, blankytně modrá řeka je skutečně pastvou pro oči. Bohužel je zde přeplněno lidmi chtivých fotek, stejně jako my. Nabízí zde také vyhlášenou zmrzlinu z kozího mléka, která se táhne jako guma a prodejci s ní dělají doslova eskamotérské kousky. Navíc je výborná. Cesta do Side je pomalá, protože ve městě je zácpa a jen pomalu popojíždíme. Za městem je to již rychlé a v 15.40h jsme v Side. Na odstavném parkovišti přesedáme do místních vyhlídkových busů, které nás vezou pomalu, asi 5 min. do centra, kam auta nesmí. Okukujeme památky, kterých je tu spousta. Centrum městečka tvoří úzké uličky s obchůdky s řemeslnými a potravinářskými produkty, restauracemi a také s tkadlenami koberců. Scházíme k přístavu a pokračujeme k Apollonovu chrámu, pak se motáme uličkami a posléze se vracíme na hlavní třídu. Vracíme se po silnici, kudy jsme jeli busem a vychutnáváme si jednotlivé pamětihodnosti. U autobusu potkáváme také nomády s velbloudy. Zpáteční cesta je rychlá a v hotelu jsme ještě před večeří. Po večeři jdeme ještě na procházku po promenádě a vychutnáváme si noční ruch. Pak vínko, film a spánek.
14. 8. 2013 St
Dnes je volný den, tak si trochu přispáváme. Po snídani jdeme na pláž. Sluníčko nás dost unavuje, holt už to není jako zamlada. Před polednem jdeme na hotel a dojídáme pittu. Liba se opaluje na balkóně. Odpoledne jdeme opět k vodě, ale až v 16.30h., kde jsme do večeře. Poté se vydáváme na druhou stranu promenády, ale není tu kromě obchodů nic k vidění. Děláme tedy malý nákup a vracíme se zpět. Objevujeme malou posilovnu pod širým nebem, tak si zkoušíme jednotlivá posilovací zařízení – hezké a zábavné. Na recepci dostáváme kód k wifi (údajně měla být placená), tak večer u vínka zkoušíme net, hlavně poštu. Střídavě funguje a padá, ale aspoň něco.
15. 8. 2013 Čt
Protože nás opalování již nebaví, přivstáváme si na snídani a půjdeme se podívat na místní hrad. Jdeme na autobusové nádraží (za bazarem) a busem č. 4 jedeme za 4L až nahoru k hradu. Je to pěkně do kopce, tak zpáteční cesta bude příjemná procházka. Do samotného hradu nejdeme, protože tam údajně není nic k vidění, za ty peníze. Z hradeb jsou úžasné vyhlídky do širokého okolí a hlavně na riviéru. Po krátkém rozhlédnutí začínáme pomalu scházet dolů. Kousek pod hradem je místní hřbitov schovaný pod stromy. Jdeme střídavě po silnici a po cestičkách, které se vinou podél hradeb, takže je vidět na krajinu ze všech stran. Míjíme zbytky původních budov a vstupních bran. Sluníčko začíná nabírat na intenzitě a my asi po hodinové vycházce scházíme k přístavu, který leží pod hradem. Obhlížíme tzv. “Červenou věž“ a končíme na pláži s nádherně čistou vodou. Také se zde koupe hodně lidí. Cestou jsem si natrhal několik skalniček, tak uvidíme, zda se něco doma ujme. Nějakou dobu se procházíme po přístavu a místním parku se zajímavými kovovými skulpturami a fotíme hrad zdola. Iva píše, že bychom se mohli sejít ve 14h, protože má volno, a tak se rychle vracíme do hotelu se oschnout a zpátky na bazar. Je totiž po 12.h. Chvíli čekáme, pak nás Iva zve na zmrzlinu (2 kopečky 5L), a protože čeká ještě na Mehmeda, dáváme si na ukrácení dlouhé chvíle čaj (3x za 7L) na osvěžení. S Mehmedem jsme domluveni, že nás vezme do místního kožešnictví, kde by si Liba mohla koupit za dobrou cenu bundu. Abychom si ukrátili dlouhou chvíli čekání jdeme k jeskyni, kolem které jsme jeli busem, ale nechtělo se nám při zpáteční cestě k ní zacházet. Vstupné 4,5L není málo, ale jsme tu jen jednou. Je to malá jeskyně, pěkně nasvícená, ale je do ní celkem nával, hlavně místních. Baterie u foťáku je dost vybitá, ale zvládá pár fotek i s bleskem. Asi po 20 min. vycházíme ven a kolem místního muzea se vracíme zpět. Naše trápení ve vedru trvá až do 17h, kdy se Mehmed vrací z výletu. Jdeme do kopce k apartmánu, kde bydlí Iva. Po 30 min. vleklé chůze se konečně ocitáme u velkoskladu s koženým zbožím. Za chvíli přijíždí i Mehmed a jdeme dovnitř. Ještě jsme se ani pořádně nerozkoukali a už se kolem nás točí několik prodavačů. Nosí bundy a kabátky jeden za druhým, že se Liba nestačí ani převlékat. Dostali jsme čaj, já sedím a popíjím. Asi po 45 min. je vybráno. Náš cenový limit je 150€. Teď se do všeho vkládá Mehmed a snaží se usmlouvat cenu, která byla stanovená mnohem výš. První kolo srazilo cenu na 230€, po soukromém hovoru s majitelem je cena našich 150€. Moc se nám to nezdá, ale budiž. Asi po hodině konečně opouštíme obchod a jdeme domů. Liba nadšená z nákupu, já z toho, že konečně jdeme. V hotelu si ji opět zkouší, ale zjišťuje, že má kabátek u kapes díry. A to je konec. Je totálně rozhozená a hned volá Ivě s tím, že jakmile přijedeme z našeho posledního výletu zajdeme zpět do obchodu a pokusíme se o výměnu. Pak jdeme na večeři. Po večeři se trochu uklidnila, ale bez nálady jde brzy spát. Já píšu a dobíjím baterie.
16. 8. 2013 Pá
Ráno si opět přivstáváme, abychom stihli snídani do 7.30h, protože v 8.00h odjíždíme na náš poslední výlet do Perge a Aspendos. Jelikož jsme v busu první, máme čas trochu pokecat s Ivou. Postupně nabíráme lidi a po bezproblémové cestě přijíždíme v 10.45h do Perge. Naše první zastávka je na atletickém stadionu, z něhož pokračujeme pěšky dál, do vlastního areálu. Iva nám dělá průvodkyni a i v tom vedru bravurně zvládá výklad. Postupně procházíme celým rozsáhlým areálem, a po dokončení prohlídky máme ještě 30 min. osobní volno. Po 12.h odjíždíme na další zastávku k vodopádům Kursunlu. Zde je 30 min. rozchod na prohlídku. Je zde sice také dost lidí, ale prostředí je tu příjemné ve stínu stromů a konečně jsou to skutečné vodopády. Je zde plno cestiček a chodníčků, takže se to zde dá důkladně projít. Na závěr děláme ještě malý okruh po dřevěných chodníčcích a mostech a vracíme se k východu. Příjemný relax. Od vodopádů odjíždíme na oběd směrem k Aspendos, naší dnešní poslední zastávce. Restaurace je na břehu řeky opět s krásnou, čistou modrozelenou vodou a z terasy, na které se podává oběd, a která zasahuje přímo do řeky je hezký výhled. Cestou do Aspendos se ještě jako bonus zastavujeme na malou chvíli u aspendoského aquaduktu, monumentální stavby s obrovskými oblouky. Po dalších asi 10ti min. přijíždíme konečně do Aspendos. Divadlo je v částečné rekonstrukci, takže některé jeho části jsou zakryty sítěmi. Uvnitř je skutečně výborná akustika, takže se Iva nemusí příliš namáhat s mluvením. Sluníčko nemilosrdně pálí, a proto se po nezbytném výkladu všichni ukrývají do stínu chodeb a ochozů. Prohlídka trvá asi půl hodiny. Fotíme a filmujeme interiér divadla ze všech možných pozic a Iva zatím kecá s místním „gladiátorem“ – zřejmě se znají, když tu celkem často provádí. Odjíždíme v 15.30h a cesta je rychlá a bezproblémová. Libě se honí hlavou hlavně výměna kabátku. V 17.30h řidič vysadil poslední turisty a veze nás až k obchodu. Mehmed má dnes volno, tak nás tu už čeká. Čekám venku a jsem zvědav, jak to celé dopadne. Asi po půl hodině konečně vycházejí ven a je vidět spokojenost. Kabátek si vyměnila za jiný, který se jí líbil už minule a byla s ním snad spokojenější. Cesta na hotel se vleče, jdeme sice z kopce, ale přes celé město. Kupujeme ještě pití, a pak hurá do klimatizovaného pokoje. Po večeři neodmyslitelná prohlídka a hlavně zkouška bundy, trochu vína a Liba ve 21h usíná spokojená blahem. Já ještě obhlížím fóra na netu, kopíruji fotky a filmy, dobíjím baterie kolem 23.h jdu také spát. Konec dobrý, vše zlé zapomenuto jest.
17. 8. 2013 So
I když jsme si nastavili budík, jako předešlé dny, jsme celkem brzy vzhůru. Snídani si dáváme lehkou a jdeme rychle k moři. Dvoudenní deficit je znát a vodu si teda užíváme. Já 2x bójky a pak ještě plaveme s Libou podél pobřeží. K poledni jdeme do hotelu, kde dojídáme broskve a relaxujeme, Liba pálí slunko na balkónu, ale po chvíli i ona zalézá dovnitř. K moři se vracíme až v 16.30h. Opět plavání a rochnění se ve vodě. Jsme zde až do večeře. Večer vínko a film.
18. 8. 2013 Ne
Hned po snídani se vypravujeme, po získaných informacích od našich sousedů, k nedalekým říčním restauracím Dimçay. Asi po 20 min. čekání na bus č. 10, který měl zastávku na hlavní třídě nedaleko našeho apartmánu, nasedáme do přeplněné dolmuše (minibus) a po 30 min. jízdy vysedáme na konečné zastávce pod přehradní hrází Dimçay. Jdeme po silnici vedoucí k hrázi v domnění, že se dostaneme na hráz, ale byla to mýlka. Vracíme se tedy zpět, a po silnici, kudy nás přivezl bus scházíme směrem k Alanyi. Řeka i silnice se vine údolím mezi horami. Po cestě je spousta restaurací umístěných nad řekou, v nichž jsou sedačky těsně nad vodou, která pod nimi protéká. Jsou zde aquaparky, jezírka a tůňky, vodopády, sprchy a další atrakce jak pro místní, kteří zde jezdí na piknik, tak i pro turisty, kteří zde mohou relaxovat. Slunce zde tolik nepálí, fouká příjemný větřík, tak je to fajn. Asi po 3 hod. pomalé chůze přicházíme k nějaké přečerpávací stanici, kde náhodně máváme na bus a ten nám kupodivu zastavuje. Cesta v poloprázdné dolmuši rychle ubíhá a kolem 14.h jsme opět u hotelu. K moři nijak nespěcháme, jednak jsou vlny a pláž je plná místních obyvatel, kteří zde tráví víkend. Jdeme až v 16.30h a vracíme se v 18.30h. Čekali jsme, že staví Iva, ale ta je po výletu unavená, tak snad zítra. Po večeři jdeme ještě na malou vycházku, pak film a hajany.
19. 8. 2013 Po
Ráno nespěcháme a na snídani jdeme po 8.h. Kecáme a jíme skoro do 9h a k moři vyrážíme po 10.h. Jsou celkem slušné vlny, tak se blbě plave. V 11.30 to balíme, protože ve 12h je schůzka s delegátkou Šárkou ohledně odjezdu. Liba stále čeká, že se Iva ozve, ale stále nic. Po schůzce jdeme ještě nakoupit nějaké dárky a pro mě čaj. Je horko, ale ne vlhko. Do hotelu se vracíme kolem 14.h a k moři jdeme tradičně v 16.30h. V zápětí přichází SMS od Ivy, že se staví kolem 18.h. Trochu se tedy ještě vykoupeme, ale jsou jednak vlny a navíc se u břehu objevuje plno špíny a pěny. Ležíme na pláži a čekáme, až trochu oschneme. Chvíli čekáme na smluvené zastávce a po 18.h Iva konečně přijíždí ze zájezdu. Jdeme se zchladit do hotelu. My se na střídačku koupeme a kecáme s Ivou. Za další 1/2h přijíždí Mehmed pro Ivu. Jdeme společně ještě koupit magnetku pro švagry, projít se při moři a udělat pár posledních fotek. Loučíme se a my se vracíme do hotelu na večeři. Večer balíme, zálohuji fotky a videa, trochu vína a spánek, protože ráno ve 4.35h je odlet.
